Filosofie života
Vědomí cesty je radost žití

Štěstí je všude kde jej dokážete vidět

Když se podívám na oblohu, kde jsou vidět jen mraky, mohu říct, že slunce nesvítí. Svítí stále, ať jsou mraky na obloze, je noc či zatmění. Vím, že to tak je, proto pro mě slunce stále svítí. Stejně tak můžete vidět lásku v člověku, který se zlobí. Momentálně vyjadřuje naštvání, ale uvnitř v něm láska je, vždy byla a vždy bude. S dalším pohledem vidím život plný prožitků, které vnímám. A pokud je vnímám z pohledu štěstí i můj život je šťastným. Rozchod dvou lidí mohu vidět jako utrpení, ale pro mě je to začátek něčeho dalšího, lepšího a šťastnějšího.

Stejně tak jako každý den vyjde slunce, tak i večer zapadne. Po nádechu přichází zase výdech, jaro střídá léto, podzim a zima. Cyklus proměn a opakování je život. Přijímám ho takový jaký je a skrze to si ho i vychutnávám se všemi jeho částmi. Mám rád léto kdy je teplo, jaro když příroda obrazí a zelená života vystoupí ze zimy. Podzim jako klidný a barevný a zimu jako moudrost odpočinku.

Ráno se postavím bosou nohou na zmrzlou trávu a sníh, který někdy zebe a já ho vnímám jako probuzení mě samého. Zadívám se do slunce, a i když nohy zebou, oči vidí, jak slunce hřeje a rozehřívá ranní štěstí ve mně.

Překážka je výzvou k pohybu

Každý má svou cestu. Jsou na ní krásy i překážky, které je třeba přejít a pokračovat dál. Právě tyto překážky mnohdy brání životu a jeho krásám. Mým cílem je pomáhat tyto překážky objasnit a přejít na další cestu života. Ať je to překážka se vztahem, zážitkem minulosti či dlouhotrvající nemoc, stále je to jen překážka. A ze zkušenosti vím, že každá překážka jde překonat. Stačí jen přijít na to s čím se potýkáme a pak rychle najdeme i její řešení.

Rozšíření pohledu k celistvosti

Představme si, že všude je tma a já vidím jen malý kruh světla. Ten je pro mne celým světem a nic víc neexistuje. Když se pak odvážím věřit, že je něco víc, sáhnu do tmy, najdu vypínač, cvaknu a rozsvítí se větší světlo. Zjistím, že můj svět je víc než jen malý kruh. Nyní světlo ukazuje, že svět je stůl, který stojí na zemi, na něm je lampa a ta vytváří malý kruh světla. Právě jsem si rozšířil svůj obzor a vidím víc. Říkám si pak co je to, kde stojí stůl? Vydám se znovu do tmy a naleznu další vypínač, rozsvítím. Zjistím, že sůl stojí ve velké hale a můj svět se tak opět rozšířil.

Na začátku bych tvrdil, že svět je jen kruh světla a teď již vím, že je na stole a stůl v hale. Co je asi za tou halou?...

Ať už pohlížím na život odkudkoli, stále je pro mne nejdůležitější to, že na něj pohlížím, zkoumám ho a tím žiju a rostu. Je to pro mě naplněním vidět věci z širších souvislostí, utvářím tak celostní obraz toho kde žiju a co žiju.